Přidání do SB/AFFS  TADY...

Fanfictions-1. část Zamilovaní

19. února 2011 v 14:09 |  Twilight
Rodina Cullenových seděla v obývacím pokoji, jako vždy si povídali. Nikdo z nich nebyl unaven, přestože byla hluboká noc. Upíři většinou unavení nejsou.
Bella se uvelebila v kamenném náručí svého manžela Edwarda, chvíli přemýšlela. Nakonec sesbírala veškerou svoji odvahu a zeptala se na něco, co chtěla už nějaký ten měsíc vědět. Jak ostatní reagovali, když Eddie přišel s tím, že se zamiloval do lidské dívky, tedy do ní.
První kdo odpověděl byla krásná, drobná Alice.
"Trochu jsem se bála následků, ale byla jsem ráda, že si Edward konečně někoho našel. Už to s ním totiž bylo k nevydržení..." zasmála se. Její přítel, vlastně manžel Jasper jí pohladil po vlasech, až poté odpověděl.
"Já jsem měl strach. Dost velkej strach, že se neovládnu a zabiju tě..." pokrčil rameny. Bella přikývla, chápala to. I ona má ted' někdy problémy udržet své chutě na uzdě. Ale Jasper to měl těžší. O hodně moc těžší.
Další na řadě byla nádherná blondýnka Rose. Usmála se.
"Nebyla jsem zrovna štastná. Vlastně, nenáviděla jsem tě za to. Ale to víš a víš i důvod..." přiznala. Bella zase přikývla, opravdu to věděla. Pohlédla na velkého Emmetta, který se jen zašklebil. "Mě to bylo v tu chvíli fakt úplně ukradený, jelikož jsem musel dávat pozor na Rose aby po tobě neskočila, kdykoliv tě uvidí." Všichni se zasmáli.
"Ehm...Já byla upřímně ráda a bylo mi jedno, jestli jsi člověk nebo ne. Hlavně, že byl Edward štastný," Esme jí věnovala laskavý úsměv. Tuhle odpověd' Bella čekala, Esme ji už od začátku považovala za svoji další dceru.
Pohledy všech se upřely na posledního člena rodiny, který zatím neodpověděl. (s vyjímkou Nessie a Jacoba, kteří nebyli přítomni). Carlisle Cullen se na chvíli zamyslel.
"Jakožto správný "vůdce" této rodiny jsem měl zabránit tomu, aby se s tebou Edward stýkal, aby tě miloval a ohrožoval tím celé naše společenství. Jenže, na druhou stranu jsem věděl, že jakmile by tě opustil, část jeho osobnosti by zmizela společně s tebou. Trápil by se, už nikdy by ho nezajímala jiná žena, jinou by nemohl milovat. A to jsem nemohl dopustit. Navíc, věděl jsem ještě jednu věc." Na chvíli se odmlčel, všichni napjatě čekali na pokračování. Carlisle si smutně povzdechl.
"Klidně by se mohlo stát, že by tě za několik let znovu potkal. Možná by si žila štastným životem, měla milujícího manžela, dospívající děti...ale možná bys trpěla. Možná bys byla na dně z toho, jak moc ti život ublížil. A to by si Edward nikdy neodpustil. Nikdy by si neodpustil, že nezůstal s tebou, že tě nechránil. Nenáviděl by se za to. Strašně moc jsem na něj byl pyšný, když se vrátil z Aljašky zpět do školy. Rozhodl se nebránit se citům, rozhodl se tě milovat a chránit tě. Udělal přesně to, na co jsem já neměl odvahu."
Carlisleova slova zněla tak laskavě, ale i bolestně. Bylo v nich slyšet tolik trápení, bolesti a sebeobviňování, že ani Jasper nemohl změnit bolestnou atmosféru vzpomínek v místnosti.
Esme položila dlaň na manželovo rameno.
"Už jsem ti přeci říkala, at' to necháš být, at' se tim netrápíš..." zašeptala.
Náhle se Edward zvedl z pohovky, chytl Bellu za ruku.
"Už je čas jít, drahá, pojd'," řekl. Bella sice nechápala, ale poslušně ho následovala až do jejich pokoje. Obývák brzo opustil i Emmett s Rosalii a Alice s Jasperem. Jediní kdo zůstal byl Carlisle s Esme.
"Nevyčítej si to," natáhla Esme ruku, dotkla se manželovy tváře. Zavrtěl hlavou, chytl jí a vyzvedl na svá kolena.
"Nejde si to nevyčítat, zlatíčko. Kdybych tě tenkrát neopustil, mohlo být všechno jinak. Nemusela by si tolik trpět. Kdybych měl tolik odvahy jako Edward, nemusela by si..." Položila mu prst na rty.
"Už jsem ti řikala, že za nic nemůžeš. Dělal jsi to, co sis myslel, že je pro mě nejlepší," řekla. Smutně se ušklíbl.
"A přitom to bylo to nejhorší..."

------

"Edwarde?" začala Bella v jejich pokoji. Oba leželi na posteli, povídali si.
"Ano, zlato?" zeptal se. Zkousla ret, chvíli přemýšlela zda je slušné být zvědavá nebo ne.
"Co myslel Carlisle tím, že si udělal přesně to, na co on neměl odvahu?"
Edward si povzdechl, nerad vyprávěl o cizí bolesti.
"Je to dlouhý a smutný příběh," začal neochotně. Bella ho netrpělivě přerušila: "A s končí dobře?" S úsměvěm přikývl.
"Je to příběh dost podobný tomu našemu. Je v něm strašně moc lásky mezi upírem a lidskou dívkou, jsou tam dokonce i útesy. A skončí to jako náš příběh. Z dívky se stane krásná upírka a se svým vyvoleným spolu žijí až na věky..." Bylo naivní si myslet, že jí tohle bude stačit. Nestačilo, chtěla znát vše. Nemohl odolat jejím prosebným očím. Musel vyprávět, at' chtěl či nechtěl.
"Kdysi, téměř před sto lety žil jeden upír, vegetarián. Pracoval jako doktor, jeho práce pro něj byla vším. Jednoho hezkého večera mu přivezli novou pacientku. A tím se vše změnilo..."

------

"Pane doktore Cullene? Máme tu ještě pacienta. Nějaká dívka spadla ze stromu, zřejmě má zlomenou nohu," vešla do jeho ordinace sestra Elizabeth. Carlisle přikývl, odtrhl oči od papírů na stole.
"Pošlete mi ji sem," požádal. Elizabeth se sladkým úsměvem přikývla, vyšla z kanceláře. Za chvíli se vrátila i s dalšími třemi lidmi. Vysoký, tmavovlasý, statný muž držel v náručí drobnou dívku. Jeho žena stála vedle něj, nejprve v tichosti vzlykala do kapesníku, pak z velice hezkého doktora nemohla spustit zrak.
"Dobrý večer, pane doktore. Tady tohle trdlo si udělalo něco z nohou," pozdravila ho. Carlisle se pousmál.
"Zdravím, položte jí prosím na tohle lůžko," poručil Carlisle. Dívčin otec to udělal, nebyl však příliš šetrný a dívka sykla bolestí. Po opravdu hezké tváři jí stékala slzička bolesti.
"Dobrý večer slečno, já jsem Carlisle Cullen. Podívám se vám na tu nohu, ano?" mluvil přímo k ní. Jeho hlas zněl klidně, vyrovnaně, ale za svými zády tiskl ruku v pěst. Ta vůně, ta krásná jemná květinová, svěží vůně...
"Dobře..." zašeptala dívka. Pohlédl ji do tváře. Byla krásná. Dlouhé, vlnité světle hnědé vlasy jí padaly do tváře, lepily se k mokrým tvářím od slz. Muselo jí to strašně bolet, ale držela se.
"Jak se jmenujete?" Už necítil svoji touhu, zahnal jí do pozadí. Ted' chtěl jen dívce ulevit od bolesti.
Pohlédl na nateklou nohu.
"E-Esme, Esme Plattová," zašeptala, hlas plný bolesti. Položil jí ledovou ruku na nohu, lehce stiskl. Zalapala po dechu.
"Je to zlomený, budete si tady muset chvíli poležet," řekl, "nechám vás odvést do vašeho pokoje, pak se na vás příjdu podívat, ano?" Náhle ho chytla za ruku, její štíhlé, teplé prsty se semkly kolem jeho ledové ruky.
"Přijd'te," zašeptala, po tváři jí stékala další slza. Kdyby tu nebyli její rodiče, setřel by jí...
"Slibuju, Esme, slibuju..."

"Kolik vám je let?" zeptal se na jejím pokoji. Odpověd' sice znal, ale chtěl aby mluvila. Aby necítila tolik bolesti.
"Šestnáct a vám?" zeptala se. Už neplakala, alespoň že to.
"Bude mi 30," zalhal. Dělal to nerad, ale neměl na výběr.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vampire | Web | 26. dubna 2011 v 12:44 | Reagovat

Moc zajímavé..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama